Známe to všichni. Hledání práce je pro mnohé z nás opravdu nelítostným soubojem. Máme pocit, že bojujeme s větrnými mlýny a musíme být náležitě tvrdí a mít ostré lokty, abychom obstáli v tomto dravém prostředí, kterým současný trh práce bezesporu je.
Proto se velmi často také můžeme, byť ne s úplně čistým svědomím, uchýlit k nefér jednání vůči našim „pracovním“ partnerům. Tím nejčastějším prohřeškem jsou určitě nejrůznější výmluvy. Třeba ta, proč se nemůžeme domluveného pohovoru účastnit. Nabídky na práci přicházejí znenadání, my musíme jednat velmi flexibilně a rozhodovat se co možná nejrychleji. Proto je zcela přirozené, že nějakou nabídku musíme upozadit před ostatními. Zároveň máme však rádi „otevřená vrátka“ a nechceme si „to tak úplně rozházet, kdyby to jinde nevyšlo“ a tak se prostě vymluvíme. Velmi často tak sázíme na kartu jménem „jsem nemocný“, popřípadě přisoudíme zdravotní problémy někomu z naší rodiny.
V horším případě, pokud už máme jinou nabídku jistou, zkrátka přestaneme komunikovat. Na první pohled je to jednodušší. Pokud se odmlčím, jistě druhé straně dojde, že o nabídku nemám zájem a situace sama vyplyne do ztracena. Odpadá tak pro někoho trapné odmítnutí nabízeného.
Mějme však na paměti, že naše pracovní cesta je taková malá (či velká) pláž, a tak každý náš krok zanechá v pomyslném písku nesmazatelnou stopu. To, jak vystupujeme dnes, se nám může jako bumerang vrátit v budoucnu. Každý má rád spolehlivého a čestného partnera, o jehož slova či jednání se můžeme opřít, ať už v životě soukromém, nebo pracovním. Právě oním „čestným prohlášením“, že už o pozici nemáme zájem, dáváme najevo, že jsme spolehliví partneři, kteří momentálně nemají zájem, ale naše rozhodnutí jsou pevná, nestydíme se za ně a „naše slovo platí“.
Člověk, který se rozhoduje jasně a své kroky dokáže na rovinu prezentovat, je výhra pro každého zaměstnavatele, a proto nelze zapomínat, že takto bychom měli v pracovním životě vystupovat. Třeba tak, že čestně odmítneme nabídku se slovy „Děkuji, ale nemám již zájem“, už jen kvůli tomu, abychom v dnešní nejisté době mohli znovu přijít a zaklepat na dveře, které jsme kdysi nechali zavřené.
Autor článku: Pavel Kraus